Zdanění nemovitostzejména v případě pronájmu apartmánů je to jeden z nejčastěji vznikajících problémů mezi majiteli areálu. Tento závazek může být významnou finanční zátěží, zejména pokud musíte platit daň pomocí nejvyšší sazby.
Kdy daň z nemovitosti účtovala vlastníkovi?
Podle ustanovení zákona o místních daních a poplatcích je vlastníkem nemovitost Je odpovědný za poplatek za daň z nemovitosti, i když je nemovitost pronajata. Majitel nemůže převést svou povinnost Daň z nájemce, i když se taková klauzule objeví v pronájmu – ve světle zákona bude neplatná. To znamená, že majitel musí daň urovnat, i když se daňové náklady rozhodnou zahrnout do nájemného. Jsou také možné vnitřní zjištění mezi vlastníkem a nájemcem ohledně výše daňových nákladů, ale majitel zůstává za jeho platbu formálně odpovědný.
Daň z nemovitostí za pronájem v rámci obchodních aktivit- zásady
Daň z nemovitostí se počítá v různých sazbách v závislosti na povaze majetku. Podnikatelé, kteří si pronajímají nemovitosti v rámci obchodních aktivit, platí daň nejvyšší sazbouurčené pro půdu, budovy a budovy související s obchodní činností. Zákon o místních daních a poplatcích stanoví, že „související s obchodní činností“ se rozumí pozemky, budovy a budovy, které se používají pro účely související s činností podnikatele. Nařízení však z této definice spojené s nimi vylučují obytné budovy a půdu.
Je však třeba poznamenat, že pokud je pro potřeby použita obytná budova hospodářská aktivita (např. Komerční pronájem), pak může být zdaněna za nejvyšší sazbu. Ale Pouhé držení bytu podnikatelem nestačíA pro použití vyšší daňové sazby – je nutné, aby se budova skutečně použila k provozování firmy.
Pronájem bytů. Jakou daňovou sazbu byste si měli vybrat?
Problém sazby daň V případě pronájmu bytů to byla dlouhodobá kontroverze a nejednoznačné interpretace. Podnikatelé, kteří si pronajali byty, se často setkali s nepříznivými rozhodnutími daňových úřadů, které se domnívají, že by měli platit daň za nejvyšší sazbu, i když pronajaté prostory byly použity pro rezidenční účely.
Nicméně v Rozsudek ze dne 12. července 2023 (referenční číslo III FSK 250/23) Nejvyšší administrativní soud revidoval své současné postavení. Nejvyšší administrativní soud uvedl, že obytné budovy, i když jsou pronajímány jako součást obchodní činnosti, by měly být zdaněny nižší daňovou sazbou. Podle tohoto rozsudku „okupace pro provádění obchodní činnosti“ úzce souvisí s činností podnikatele, ale vztahuje se pouze na ty nemovitosti, které se používají výhradně nebo převládající pro ekonomické, nikoli rezidenční účely.
Průlomový postavení Nejvyššího administrativního soudu
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu by mělo být pronájem bytů za bydlení zdaněno nižší sazbou, i když je pronájem prováděn podnikatelem. Soud zjistil, že pronájem rezidenčních nemovitostí, která slouží k uspokojení základních potřeb bydlení, nelze považovat za obchodní činnost související s provozováním podniku. V praxi to znamená Dlouhodobý nájem bytů pro bydleníbez ohledu na to, zda je vlastníkem podnikatelem, nepodléhá nejvyšší daňové sazbě.
Soudní dvůr však naznačil, že toto řešení se vztahuje pouze na dlouhodobý rezidenční pronájem. V případě krátkodobého pronájmunapř. Pronájem den nebo několik dní je situace jiná. Takové formy pronájmu, zejména v turistických městech, lze kvalifikovat k poskytování hotelových služeb, které jsou spojeny s povinností platit nejvyšší daň z nemovitosti.
Co změní rozsudek Nejvyššího správního soudu?
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ohledně zdanění rezidenčních nemovitostí pronajatých v rámci obchodních činností je pro podnikatele významným rozhodnutím. Díky tomuto rozhodnutí mohou počítat se snížením nákladů na daň z nemovitostí, což je obzvláště výhodné pro dlouhodobé pronájem bytů. Tento rozsudek také zavádí rozlišení mezi dlouhodobým a krátkodobým pronájmem, a proto by se podnikatelé zabývající se turistickým pronájmem měli vzít v úvahu potřebu platit vyšší daňovou sazbu.
Díky tomuto rozhodnutí, Majitelé nemovitostí, kteří pronajímají byty za bydlení, se mohou cítit bezpečnějšís vědomím, že daňové úřady na ně automaticky neukládají nejvyšší daňovou sazbu, když k pronájmu dojde v rámci obchodních činností. Toto je krok k spravedlivějšímu a transparentnějšímu daňovému systému.