Jan Pavel II o konkláve a volbě papeže
Jan Pavel II. Uvědomil si, že kardinální vysoká škola nemohla dostatečně zastupovat katolickou církev po celém světě. To je indikováno zněním používaným v Universi Dominici Gregis. Pro něj však kardinálové „vyjadřují, jako by v podivné syntéze, dva aspekty, které charakterizují postavu a úřad římského biskupa“. Na jedné straně jsou to římští kardinálové, kteří mají skrze své titulární kostely v Římě nebo v sedmi příměstských římských diecézích (Albano, Frascati, Ostia, Palestrin, Porto-Santa Rufin, Sabina-Poggio Mirtto a Vellet-Segni). Na druhé straně představuje „dostatečně“ – jak píše papež – všechny části světa a různé kultury, ve kterých katolíci žijí, aby hlasovali, aby hlasovali a hlasovali. Proto jsou podle Jana Pavla II. Schopni, jako volební orgán církve distribuovaného po celém světě, zvolit papeže působícího jako „papež univerzální církve“ (Summus Pontifex).
Oba argumenty předložené papežem nejsou zcela přesvědčivé: ani kardinálové Curia ve farnostech jejich římských titulárních církví, ani kardinály z celého světa nemají nic společného s pravou pastorační službou, takže v tomto ohledu nejsou fialové jako voliči biskupa.
Kněz římské diecéze by zde byl vhodnější. Pokud jde o adekvátní zastoupení církve po celém světě, ve sto dvaceti kardinálech, kteří mají nárok na hlas a miliarda dvou sta milionů katolíků na deset milionů katolíků, by měla jednoho kardinála. Pokud se tento klíč používá, Evropa a zejména Itálie, jsou stále jasně zastoupeny a země Latinskoamerické a Afriky s velkou populací a s velkým procentem katolíků představují příliš málo kardinálů.
Konkláve a kardinálové. A co tento věk?
John Pavel II. Převzal princip, který Paul VI představil, že kardinálové po osmdesáti věku jsou vyloučeni z voleb. Toto rozhodnutí Pavla VI bylo považováno za přestávku s tradicí a způsobilo rychlé diskuse. Mezi kardinály přesahující tento věk vzbudily nespokojenost. Ospravedlnění Jana Pavla II. Zní docela uměle: „Právo k takovému likvidaci je touha, aby nebyla schopna být tak ctihodný věk s další váhou, což je odpovědnost za výběr toho, kdo bude muset nasměrovat Christa Sheepdoga způsobem odpovídajícím výzvám času.“ Pokud by John Pavel II. By s tímto argumentem vážně zacházel ve vztahu k sobě, pak v situaci vážné nemoci a stále více a více neschopnosti řídit církev, dlouho před jeho smrtí, musel by ustoupit úřadu kvůli „neschopnosti váhy tak jasného věku“.
Jan Pavel II. Odkazuje na tisíci -roční tradici výběru papeže na vysoké škole kardinálů. Vraťme se na asi 1000. Universi Constitution Dominici Gregis nezmiňuje ani slovo o tom, kdo založil papeže v prvním tisíciletí historie církve, lze proto dojít k závěru, že se nejedná o kardinální vysokou školu. Pokud by se „ctihodná tradice“ ukázala být starší nebo dokonce být označena v jeho kontextu se samotným Ježíšem Kristem, pak by se papež rozhodně nevzdal používání těchto argumentů a nepodařilo se je použít je, což omezuje aktivní volební práva na skupinu římské fialové. Dokument Jana Pavla II. Tak připouští tímto způsobem, že papež nebyl vždy vybrán pouze kardinály.
Fragment knihy „Conclave. Mezi politikou a rituálem“ Huberta Wolfa vydaného The WAM Publishing House. Název, olovo a zkratky z redakční kanceláře „Newsweek“. Knihu lze zakoupit zde.