Nyní můžeme s jistotou říci, že stát není schopen poskytnout každému určité množství důchodu. Takže ano: Lidé ve věku 30–40 let by již měli přemýšlet o zajištění dobrého stáří, také v ekonomickém smyslu. Stát to neudělá sám, i když po celý svůj život pracuje na pracovní smlouvě. Otázkou je, zda o tom opravdu přemýšlejí.
Mysli?
– Nejsem přesvědčen. Různé věkové skupiny utrácejí peníze různými způsoby. Mladší generace jsou obvykle hedonističtější, nejméně přemýšlet o budoucnosti. To je ve skupině jasně viditelné 18-30letých. Hrají, konzumují, jsou přesvědčeni, že všechno v životě závisí na nich a že nejdůležitější je to, co je tady a teď. 30-40letých z tohoto celkového hedonismu, ale je s nimi stále silný. K tomu existují nové potřeby spojené s výchovou dětí, mít svůj vlastní byt, auto atd.
A není to tak, že každá generace jde takovou cestou?
– Ano. Ale také různé generace mají různé přesvědčení vložené do hlav, mají různé životní styl.
Millennials již dlouho věří, že by to bylo zábava, že by všechno rostlo a nejdůležitější věcí je mobilní. A že nemusíte nic dlužit.
– Každý má nějaké vnitřní rysy a přesvědčení. Někteří mají vysokou úroveň sebekontroly, silně rozvinuté myšlení o budoucnosti, přemýšlejí o důsledcích jejich jednání, včetně dlouhodobého období. Jiní mají tyto funkce méně rozvinuté. Existují však generační rysy. Milenály Měli jasné zprávy, že to byla zábava a byla by to zábava. Nezávislost, uspořádání vašeho života, jak chcete. Compuliony – ti vůči jiné osobě, ale také k zaměstnavateli – jsou spíše břemenem. Je dobré pracovat design, být autorem vašeho života, protože všechno je tekuté, variabilní. Nejdůležitější věcí je být improvizován. Všechna tato víra – běžnější mezi tisíciletími než dřívější generace – může být břemenem, ale také paradoxně může pomoci. V předchozích generacích bylo obyčejně přesvědčeno, že jdu na plný čas, pracuji a pak odejdu do důchodu a můj osud je v rukou státu. Millennials myslí jinak: počítat na sebe. To jim usnadňuje mnoho věcí.
A tady je věčná mládí. Millennials jen zřídka opakují životopisy svých rodičů, žijí životy mladých lidí déle. Je pro ně obtížnější představit si důchod sestávající v sezení před televizí. Možná díky tomu déle budou aktivní?
– Čím mladší, abstraktnější, problém stáří. Pro 20letého 60letého je to osoba nad rakví. Zapomene se, že za okamžik bude každý třetí pól starší 60 let.
Mezitím jsou s životem spojeny i čtyřicetileté osoby bez vlastností. S prarodiči, kteří neměli zvláštní ohňostroj v důchodu.
– Je to stále kajícný stereotyp polského důchodce – chudý, nemocný, vyloučený ze života. Polský důchodový systém je špatný, nedává příležitosti jako systémy v mnoha jiných zemích, např. Kromě toho byli za starých časů i po válce lidé přesvědčeni, že jim děti poskytnou důstojné stáří. Dnes je úplně jiné. V tomto smyslu může být pro ně velmi užitečné přesvědčit mnoho 30 a 40letých, že byste se měli vypořádat s sebou.
Co by měl takový 30-, čtyřicetiletý dnes dělat, aby ve stáří děsi?
– Je to opět docela komplikované. Stojí za to investovat. Ale jak? V čem? Většina pólů se bojí investování. Můžete ztratit v akcích a vazbách, lidé se toho bojí. Především se tedy vyplatí naučit se zachránit a investovat, relativně bezpečné a dlouhodobé. Ten, který nemusí přinést zisk za pět minut, ale který bude platit bezpečně. Není pravda, že investovat do něčeho, nevíte, kolik peněz. Mnoho lidí začne investovat asi čtyřicet. V různých finančních nástrojích, v oblasti nemovitostí.
Protože začínají chápat, že stáří je něco, co jednou přijde?
– Ano. Vážně, lidé si to začínají uvědomovat v padesáti. Ale asi čtyřicet začnou něco cítit. Pouze to, že stále mají spoustu výdajů, staví rodinu, vychovávají dospívající děti. Konzumují nejvíce. Ale také si musíte pamatovat, že nejde o úsporu. Musíte si také užít peníze, stojí za to udržet určitý rovnováhu.
Možná, že generace, která se dozvěděla, že je lepší nespoléhat se na stát, bude mít snazší?
– Nejde jen o stát. Jde o to, že je obecně dobré být schopen se spolehnout pouze na sebe. To není vůbec špatný směr. I když se vdává, stojí za to přemýšlet o zajištění vaší vlastní budoucnosti. Vztahy se staly mnohem méně odolnými. Neexistuje nic takového, co to bylo, že 90 procent. Sňatky jsou na celý život. Počet rozvodů roste, lidé mají samostatné finance.
Lidé, kteří pracují na pracovní smlouvě, se mohou spolehnout na nějaký důchod, je nepravděpodobné, že by byl stát na ledě. Existuje však špatný vztah mezi příjmy a tím, co je prémie zaplacena a co pak dostanete do důchodu. Najednou může někdo zůstat s bytem, který si už nemůže dovolit. Kvalita života drasticky klesá. Jeden -man farmy se staršími lidmi má nejobtížnější. Pokud někdo nepracuje na plný úvazek a neodkládá – bude mít velmi špatné.
Představme si, že někdo vydělá 10 000 PLN a vklady tisíce. Dost?
– Toto je past přemýšlení o odchodu do důchodu. Nevíme, jak dlouho budeme žít. Problém zajištění důchodu pouze tím, co odkládáme, je také psychologicky velmi komplikovaný. Protože důchod ze státu, ať už bude cokoli, bude až do smrti, bez ohledu na to, jak dlouho někdo bude žít. A pokud musím žít z úspor – jak to vypočítat? Kolik peněz na utracení z odložených peněz, abychom měli dost k smrti. To nemůžeme předvídat ani naplánovat. Nejlepší by bylo mít byt jako investici. Ale ne prodat je, ale mít stálý příjem z nájemného. Ne každý však může zachránit, ne každý může vůbec přemýšlet o budoucnosti.
Při generování dnešních 30 a 40 let bude pravděpodobně více singlů a méně lidí s byty.
– A tady je problém. Rovněž vyplývá z módy, že nemáte nic. Pronajímám si byt, půjčím si auto. Je to trochu záležitost reality, ale také některé hodnoty v životě. Nákup bytu je alespoň investice. Pokud máme vlastnický byt, ale nemůžeme si dovolit nájem, můžeme jej prodat, koupit menší. Model pronájmu je model, který pracuje pro mladé lidi. Z čeho si ve stáří půjčí apartmány? Z tohoto malého důchodu? To, co je součástí identity této generace, do jisté míry nucené, tato likvidita, život bez povinností – se může stát vážným problémem, když tato generace zestárne. Toto je past svobody. Nakonec tito lidé mohou zůstat bez podpory.
Pouze toto je generace, která nebude stárnout zvlášť rychle.
– Naše kultura oslavuje mládež. Skryje smrt a stáří. Většina mladých lidí si myslí, že stáří je v životě smutným okamžikem, vysílá ji. Millennials jsou generace, která byla udušena na svobodě. Čím méně chtějí přemýšlet o stáří. Zetki mladší než oni myslí jinak – že stát by měl poskytnout mnoho věcí. Probíhají diskuse o základních platech, zaručených důchodech. Nejmladší generace má velmi specifická očekávání. Myšlenky: Dostanu různé věci, protože stav je je poskytnout. Millennials si myslí spíše: radí se. Čas však přijde, až bude toto zvládání obtížnější.